Propolis, lidově nazývaný „včelí kyt", je látka oranžové barvy (mnoha odstínů), pro kterou mají včely všestranné použití. Jde vlastně původně o pryskyřici, kterou sbírají specializované včely. Pryskyřici potom včely obohatí sekrecí svých žláz, čímž ji přemění na propolis. Propolisem včely následně dezinfikují stěny úlu, jakož i veškerý povrch plástů. Propolis je významně obsažen i ve víčkách, jimiž včely uzavírají medové buňky a med se i přes dlouhé skladování nezkazí.

V přírodě včely propolisem upravují tvar česna a zdokonalují obranu úlu „zakytováním" různých otvorů či zesílením přepážek. Obrana předpolí „včelího města" pomocí této látky pak přivedla naše předky k pojmenování látky jménem propolis. Stává se, že do úlu pronikne vetřelec (myš, sršeň apod.), který je včelami zabit a natřen – mumifikován propolisem. Jeho rozklad pak negativně neovlivní zdravotní stav včelstva.

Propolis se získává seškrabáním ze stropu úlu a z rámků, které na podzim včely bohatě tmelí propolisem. Mnohem více propolisu je možno vytěžit pomocí speciálních pomůcek (síťovaného stropu či různých roštů).
Propolis nemá stálé chemické složení. Ve vodě je velmi špatně rozpustný, ale rozpouští se v organických rozpouštědlech. Při teplotě 36 °C je měkký a tvárný, pokud je ochlazen, stává se křehkým a drobivým.

Propolis má velmi silné protibakteriální antiseptické účinky, dále způsobuje znecitlivění a rychlé hojení ran, je používán ve stomatologii a kuriózně i k léčbě hemoroidů. Vnitřní požití způsobuje průjem. Člověk by neměl bez porady s lékařem propolis dlouhodobě ve větším množství léčebně užívat, neboť jde o skutečně silný přípravek.A také může dostat alergii.

Propolis je obsažen i v medu a vosku. Velmi doporučováno je žvýkání včelích víček, nebo pití likéru z těchto víček vyrobeného.

Propolisu využívali již staří Egypťané a to k léčbě a při mumifikaci. Vlastnosti a využití propolisu jsou v posledních letech v centru zájmu vědeckých pracovišť.

Jiné názvy pro propolis jsou: smoluňka, dluž a včelí tmel. Propolis je mezinárodní výraz.